…Nepál nezměníte, ale Nepál změní vás…

Trekking je nejrozšířenější turistická aktivita v Nepálu. Máte-li rádi vysoké hory a přírodu a chcete si opravdu sáhnout až na samé dno, být znaveni dlouhodobým pochodem, nevyspalí z překonávání velké nadmořské výšky, ramena otlačené z těžkých batohů, na nohách mít staré i nové puchýře a nemít možnost si vyprat propocené tričko či kalhoty, tak si zajeďte na trek do Nepálu.
Nutno ještě podotknout, že trekking není horolezectví, takže..
Odměnou vám budou neopakovatelné zážitky, fascinující pohledy na Himalajské velikány – věčně bílé osmitisícové vrcholy i nižší sousedy zasazené do sytě modré oblohy, tak i pochod džunglí. Adrenalinové stavy při překonávání horských toků i stoupání po strmých pěšinách vysekaných ve skále, budou kořením vaší cesty.
Velkým zážitkem bude také, seznámení se s místní kulturou a s lidmi svázanými s mnoha zvyky a tradicemi. Ještě dlouho vám v uších bude znít nepálský pozdrav, kterým se nepálci zdraví v průběhu celého dne: „namasté“.

Trekking kolem Dhaulagiri patří k těm náročnějším. Patří k málo profláklým trekům, téměř bez žádného zázemí a s malým pohybem lidí.
Nejsou to Anapurny, kde se pochoduje jen s malým batůžkem od hotýlku k hotýlku.
Pro uskutečnění je třeba si zařídit TIMS cart – karta trekaře a vstuní permit do Anapurna Conservation Area, protože trek se dochází do Jomosomu a Marphy, kde končí i trekking kolem Anapuren.
Vše potřebné je třeba si nést sebou na zádech. Z počátku treku je možnost zakoupení sušenek či jídla ve vesničkách, kterými se prochází. Oblíbeným jídlem je dhal-bhat. Uvařená rýže s luštěninovou omáčkou a zeleninou, někdy hodně pálivou. Přidává se tak dlouho, dokud nejste zcela nasyceni.
Poslední možnost zakoupení si jídla je v Italském Base Campu 3590 m. Pak je potřeba, mít jídlo do zásoby minimálně na další čtyři dny, než se zase sestoupí do míst s možností zakoupení stravy. Pokud chcete vystoupit na trekový vrchol Thapa Peak 6060m, jako jsme učinili my, tak je nutno mít zásoby jídla na 6-7 dní. Když přidáme teplé oblečení, stan, vařič + benzín, jídelní nádobí a podobné drobnosti, tak váha batohu neklesne pod 30 kg.

Samotný trek začíná ve výšce 860 m v městečku Beni, kam jsme se přemístili z Kathmandu terénním autem Toyota po 11hodinách dobrodružné cesty a to hned v den příletu.
První den treku je možno ještě popojet do vesničky Darbang terénním autobusem. Taky tuto možnost využíváme.
Cesta je jedno pekelné drncání po cestě necestě. Místní lidé mají nachystané igelitové sáčky, aby mohly během jízdy do nich zvracet, pokud zrovna nesedí u okénka. Případné zvratky zachycené vně autobusu se v mnoha brodech, které překonáváme , spláchnou vědrem vody. Projíždíme vesničkami v subtropickém pásmu mezi rýžovými políčky až do Darbangu 1180m. Odtud již pokračujeme po svých do Dharapani.
Cesta se vlní nádhernou krajinou zasazenou v subtropické zeleni. K vidění jsou banánovníky i stromy s mandarinkami. Překonáváme řeku po houpavém mostě zavěšeném na ocelových lanech. Pěšinou zařezanou do svahu strmě stoupáme nahoru společně s muly nesoucími těžký náklad, kterým zásobují horské vesnice. Navečer dorážíme do malebné hinduistické vesničky, kde u sympatiské ženy objednáváme dhal-bhat a nepálský čaj. Začínáme poznávat nepálskou kulturu a zvyky.
Další den pokračujeme opět pohádkovou krajinou. Procházíme úhlednými vesničkami, které nám doslova berou dech. Stále se něco děje, stále je se na co koukat. Lidé pracují na rýžových polích, mlátí či přesívají rýži.Vážou slámu do snopů.
Občerstvujeme se mandarinkami, které nakupujeme od mladíka přímo u cesty. Opět překonáváme dva vodní toky po závěsných mostech. Nad tou celkovou pohádkovou kulisou se v dáli bělají zasněžené himalajské vrcholky, kterým výrazně vévodí osmitisícovka Dhaulagiri 8172 m. A tak to jde stále až do dnešního cíle, kterým je vesnička Muri 1720m.
Další dny jsou ve znamení, nejprve pochodem po zalesněné části s překonáváním řek přes umě a krásně řemeslně vytvořené dřevěné mosty. Záhy pak, opouštíme pás lesa a strmě stoupáme po úzké pěšině vytesané do skály stále výše a výše s úchvatnou expozicí. Opět se míjíme s muly, kteří bez jakýchkoliv problémů překonávají i ty nejexponovanější místa.
Opouštíme Bogharu 2080 m, kde jsme na kamenné terase s dalekými výhledy na zasněžené vrcholky, strávili noc. Sestupujeme do džungle, kde jsou vidět opice a slyšet papoušci.
Pěkné vesničky zůstaly za námi. Osídlení zřídlo a před námi jsou jen jednotlivé usedlosti.Některé využíváme k přenocování a nasycení. Dobang 2520m, Salla Ghari 3071. I když stále nabíráme výšku je cesta velmi náročná nahoru a dolů a opět nahoru. Počasí je stále nádherné, stabilní a je poměrně teplo. Pochodujeme jen v kraťasech a tričku.
Cestou do Italského BC fotografujeme mnohabarevné pruhované kameny v korytě řeky a překonáváme mosty přes řeku se zatajeným dechem. Aby té krásy nebylo málo, tak v místě kde opouštíme les a dostáváme se na náhorní plošinu se kocháme pohledy na zasněžené šestitisícové vrcholy. Ten úžasný pohled nás však teprve čeká v zápětí. Před námi se objevuje západní stěna Dhaulagiri, Monumentální masiv, který se svými 4500 délkovými metry patří k největším stěnám na světě. V roce 1984 provedla touto stěnou prvovýstup česko-italská expedice. Podařilo se jim stanout na vrcholu.
To už jsme v Italském BC 3590. Nádherné místo pod západní stěnou Dhaulagiri přímo stvořené k relaxaci. Využíváme jej ke dni odpočinku a aklimatizaci před dalším postupem. Druhý den stoupáme na lehko po stezce značené mužíky vysoko pod západní stěnu až k místům, kde začíná ledovec nad hranici 4000 m.
Večer pak, v úhledném kamenném domečku večeříme snad ten nejchutnější dhal-bhat, který jsme v Nepálu měli. Didi, jak se nazývají zdejší hospodyně je velice laskavá a její manžel velký sympaťák. Učí nás pár nepálským výrazům a u toho se stále usmívají.
Po aklimatizačním dni pokračujeme dále po ledovci přes nebezpečné místo. Vyrážíme brzy ráno, dřív než slunce rozpustí sníh a led, v důsledku toho začnou padat uvolněné kameny. Postupujeme po špinavém ledovci až do Japonského BC 4242 m.
Další den stále po ledovci s obrovskými trhlinami. Každou chvíli se někde v dáli utrhne lavina a v jednu chvíli nás část sněhového prachu zasypává do běla. To už, ale postupujeme po bílém ledovci do Dhaulagiri BC 4750m. Rozlehlé místo přímo pod samotnou osmitisícovkou. Každou chvíli je slyšet a vidět padající seraky a laviny. Nepříjemný pocit máme z toho, když nám pod hlavami v noci praská ledovec.
Další postup je již pomalejší. Výška je znát a trochu se projevuje i únava. Počasí však stále hraje s námi. Je jasno a obloha je téměř vymetena.
Kraťasy zůstaly hluboko v batohu. Na ledovci je již chladno. Zvláště pak večer, kdy zapadne slunce, teplota rychle klesá do vysokých mínusových hodnot.
Nikam nespěcháme, protože času máme relativně dost. Noc přečkáváme v 4882metreh.
Následující den opět za pěkného počasí překonáváme nejvyšší sedlo treku. French Pass 5360m. Pomalými pohyby se posunujeme do jednoho z nejhezčích Himalájských údolí Hidden Valley. Ačkoliv jsme původně na tomto místě nocovat nechtěli, protože jej předchází pověst nejstudenějšího místa na celé trase pochodu, nakonec jsme tak učinili, protože jsme trochu zbloudili a traverz v zasněženém svahu s kombinací velké nadmořské výšky nás dosti vyčerpal.
Noc byla překvapivě příjemná.Brzy ráno balíme stany a stoupáme do dalšího sedla 5244 m odkud se pokoušíme vystoupit na Thapa Peak 6060 m.
Počasí je stále nádherné. Sytě modrá obloha prosvětlená sluncem. Překrásné pohledy na okolní zasněžené vrcholky všude kolem dokola.
S přibývající výškou se dostavuje obrovská únava. Noha pomalu střídá druhou. Těžce se dýchá a začíná bolet hlava. Daleké výhledy na himálajské velikány tlumí tu krásně snesitelnou bolest.
Konečně na vrcholu. Před námi se otevřel masiv Anapuren ve své plné kráse. V dáli je vidět Manaslu a další zasněžené vrcholky. Fascinující je pohled na ostrý hřeben Tukuche na který bych si přál někdy vylézt. Hned za hřebenem Tukuche dominuje královna Dhaulagiri. Jak jen je blízko, jak je nádherná a impozantní. Celá v bílém, třpytící se v ostrém slunci na sytém modrém pozadí lemována cáry mraků. Jen si na ni sáhnout.
Ještě dvě noci trávíme v té bílé pohádce. Dvě noci ve výšce nad 5000 m. Ještě dvě nádherné noci a dny, abychom sestoupili krajinou stejně krásnou a půvabnou, trochu však jinou, do malebného městečka Marphy. Sestoupili pěšinou lemovanou jehličnany a travinami rozličných barev. Sestoupili a na posledy zamávali bílé královně. Hoře, jež je z každé strany jiná, ale vždy majestátná a nádherná – Dhaulagiri.
Konečně si dáváme vysněný štrúdl.
V mysli nám zůstala touha opět se do Nepálu vrátit. Ano Nepál nás změnil a my opravdu víme, že nikdo z nás ani ostatní jej nezmění.

Namasté…

Zdar jak sviňa Zdenál