Ahoj přátelé,

tak jsme zakončili úspěšně letošní skialpovou sezónu. Troufám si říci, že nejhezčím, ale zároveň nejnáročnějším podnikem, který jsem kdy šel, přes sedla a vrcholy samotným srdcem Walissek a to Haute Route Imperiale.
Klasická Haute Route (z Chamonix do Zermattu) je proti tomu obecná škola. Vzhledem k tomu, že napadlo spoustu sněhu začali jsme v St. Niklasu, odkud jsme se vyvezli do 1955 m. V čerstvém sněhu jsme pak v prudkém terénu šlapali stopu. Když se obloha úplně zatáhla, tak jsme šlapali v mlze pomocí GPS-ky při viditelnosti 20 m. Zcela vysíleni jsme po 12 hodinovém pochodu dorazili na chatu Turtmannhütte. Zde jsme se spojili s pěticí sympatických Francouzů s kterými jsme se pak obden střídali ve šlapání stopy až do Zermattu.
Byly chvíle, kdy jsme si blahem ucvrkávali do textilu a zažívali pravý skialpový orgáč, ale taky chvíle, kdy jsme měli sevřené půlky a málem jsme se po…
Z několika výstupu jsme byli nejvýše na Bishornu 4153 m, ale největší adrenalín jsme zažívali při střechovém přechodu spojovacího hřebene na Zinalrothorn.
Závěrečnou tečkou byl pobyt na prosluněné terase chaty Schönbielhütte s výhledem na severní stěnu Matterhornu a Dent d´Herens…
Další den už jen sjezd do Zermattu.

Skol.

Zdenál